Praha 24. října (ČTK) - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) uspěl ve třech soudních sporech o náhradu škody za provozování solárních elektráren. Protistrany ve sporu požadovaly po státu zaplacení zhruba 3,49 miliardy korun jako náhradu škody za zavedení finančního odvodu. ČTK o tom dnes informovalo ministerstvo financí. Již loni v říjnu úřad uspěl v devíti soudních sporech o 3,2 miliardy korun a letos v dubnu v dalších šesti sporech o 266,5 milionu korun.
Provozovatelé solárních elektráren žalovali stát, neboť nesouhlasili s omezením státní podpory pro provozovatele elektráren. Soud dal podle MF státu za pravdu, že garantovaná návratnost investic do solárních elektráren je stále zachována a žaloby jsou tudíž nedůvodné.
Již v minulosti ústavní soudci rozhodli, že solární odvod není v obecné rovině protiústavní, pokud nemá na konkrétní firmu takzvaný rdousící efekt. Podle rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu může stát v takovém případě daň prominout, případně s odvodem posečkat, což zdůraznil také ÚS.
Stát žalovaly firmy Three P section, KPS energie, ABALANZAR, TM-SOLAR, CH Solar Source, SOLAR-CZV, TOWAKI JAPAN TECHNOLOGY, ABA Solar alfa, TERMOKOM CT, PERFEKTIA, GREEN POWER ENERGY.
Šestadvacetiprocentní daň pro solární elektrárny uvedené do provozu v letech 2009 a 2010 schválili poslanci na konci roku 2010 v reakci na boom nových slunečních elektrárenvyvolaný zvýhodněným výkupem energie. Platit měla tři roky, později Parlament její účinnost prodloužil a snížil sazbu na deset procent. Provozovatelé elektráren zavedení odvodů kritizovali jako nečekaný a protiústavní zásah do svých podnikatelských záměrů. Proti Česku vedou arbitráže, mnozí se v soudních sporech pokoušejí doložit rdousící efekt.
Komentář ČFA pro Českou televizi
Rozhodnutí soudu není velkým překvapením – výsledek není v souladu se zásadou oprávněného očekávání, jako jednoho z hlavních principů právního státu, mezi které by se Česká republika chtěla zařadit.
Rozhodnutí pouze potvrzuje neoprávněný zpětný zásah státní moci, které bylo zpětnou regulací - nepravou retroaktivitou, kterou Energetický regulační úřad nezvládl.
Soud jen zkopíroval rozhodnutí některých evropských zemí, které byly překompenzacemi a rychlým nárůstem zaskočeny a snažily se „socialistickým“ řešením najít rychlé východisko.
Proč jsme se nepoučili z Německa, které nepravou ani pravou retroaktivitu použít nemuselo?