Decentralizace a akumulace prvky budoucí státní energetické politiky
Česká fotovoltaická asociace, o.s. vyzývá MPO a ERÚ k projednání státní energetické politiky za účastí všech asociací obnovitelných zdrojů a zapracování rozšiřování decentralizace ekologických výroben elektřiny do celkové strategie rozvoje energetiky v příštích 20-ti letech.
Česká fotovoltaická asociace, o. s. vyzývá zpracovatele a předkladatele Ministerstvo průmyslu a obchodu k jednání s asociacemi obnovitelných zdrojů energie za účelem zapracování vývoje těchto zdrojů, plánování jejich využití v souladu s udržitelným rozvojem a s existencí nových vědeckých poznatků.
V současné době se v denním tisku a odborných časopisech objevují různé názory na budoucí charakter energetiky u nás. Některá z teorií hovoří, že se neobejdeme bez dalšího rozvoje a budování nových jaderných elektráren, jiné hovoří o nutnosti konzervace obnovitelných zdrojů a jejich nepředvídatelných vlivech na distribuční a přenosovou soustavu, další se zmiňují o hrozbě rozpadu evropské přenosové soustavy. Jiné články zase poukazují na to či ono, někdy převažují technická odůvodnění a počítají technické dopady, jindy ekonomické dopady dalšího možného rozvoje obnovitelných zdrojů.
O opačné straně spotřebitelů a uživatelů elektrické energie, se setkáváme o poznání méně častěji, a jen málokdo udává rozumnou časovou prognózu vývoje celkové roční potřeby energie a její rozložení na jednotlivé formy. Jedině tak totiž získáme odpověď na důležitou otázku „Jaký scénář vývoje potřeby je spíše pravděpodobný a jakým způsobem jej zdrojově pokryjeme?“ říká Maule.
Jisté je jedno. Politickými vyhlášeními ze strany kohokoliv situaci nevyřešíme. S názorem ministra průmyslu a obchodu Martina Kuby z 9.7.2012 v Lidových novinách lze v obecné rovině souhlasit. Ostatně i nedávno přijaté legislativní kroky v novele Zákona o podporovaných zdrojích energie (zákon č.165/2012 Sb.) je tento záměr poměrně přesně deklarován. Do budoucna se omezuje finanční podpora obnovitelných zdrojů v nepřekročitelné maximální dotační ceně a zavádí se nově i pojem grid parity, pro zastavení podpory konkrétních druhů obnovitelných zdrojů energie, což může být v průběhu roku 2013, popř. 2014.
S čím nesouhlasíme je názor ministra Kuby na strategii státní energetické koncepce. "Strategie založená na obnovitelných zdrojích by jen vyháněla vysokou cenou elektřiny průmyslovou výrobu z Česka někam mimo Evropu. To by znamenalo ztrátu pracovních míst v Česku a také ztrátu příjmu do státního rozpočtu" říká Kuba. Pokud by si totiž pan ministr nechal analyzovat vývoj potřeby energie, zjistil by, že nároky na přenos energie vzrostou a prostor pro uplatnění akumulace s výraznou drobnou výrobní decentralizací se ukazuje jako nejschůdnější a ekonomicky vhodnou. Předpokládá to technický pokrok v dispečerském řízení i menších sítí a lokalit, a samozřejmě investice.
Ptám se co panu ministrovi vadí asi nejvíce? Hlavní výrobce elektrické energie ČEZ, a.s. bude postupně ztrácet své výsadní postavení na trhu s energií. Navzdory poklesu podílu produkce centrálních výroben elektřiny nebo připustíme-li její saturaci, dojde v budoucnosti k nárůstu objemových požadavků na přenos (distribuci) energie. S uváděním nových moderních technologií do praxe a jejich nutné profinancování na straně jedné bude kolidovat s finančními požadavky státu na vysoké a pravidelné dividendy na straně druhé.
Dávat vinu za dnes historický český průšvih v neuhlídání rozvoje fotovoltaiky na Evropskou unii, její záměr podporovat rozvíjející se energetické technologie, je více než přitažené za vlasy. Pokud tedy chceme srovnávat energetiku a zemědělství, je to dnes přinejmenším nastejno. Průměrná domácnost „zaplatí přibližně stejně“ na podporu výroby a rozvoje biopaliv. Auta přece potřebujeme všichni jako elektřinu a hledání toho správného budoucího „ekonomicky a ekologicky optimálního zdroje“ je více než nevyhnutelné.
„Rovněž nemohu souhlasit s rozšířením prodloužení solární daně“ říká Maule. Pokud budeme vycházet ze zdůvodnění Ústavního soudu k této kauze, pak ekonomické řešení, které bylo v minulosti přijato, lze solární daň odůvodnit. Stát se nyní aktivně podílí na úhradě rozdílu regulačních cen, kterou jako dobrý hospodář neuhlídal a neureguloval, společně s ERÚ a podle mého názoru nelze v dnešní době použít stejná ekonomická měřítka, jako tomu bylo v roce 2010.
Na závěr připusťme, že situace po roce 2013 nebude pro stát ani pro velké spotřebitele energie nijak růžová. Stát bude muset najít financování schodku OZE rozpočtem nebo je z nějaké části přenést na všechny typy spotřebitelů. Položme si však otázku jinak. Bude vadit snížená hospodářská poptávka a přetrvávající útlum některých odvětví více než růst vstupních cen energií? Půjdeme zcela odlišným postupem než v Německu?
Cesta vpřed nikdy nebývá snadná, bývá korunována většími či menšími obětmi, které za zvládnutí cíle pře stojí, nemyslíte?
Ing. Petr Maule, LL.M., MBA
pověřený řízením ČFA
maule@cefas.cz