Ombudsmanka doporučila úpravu zákonů pro provozovatele malých výroben elektřiny
Veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová na tiskové konferenci v Poslanecké sněmovně informovala o nejzávažnějších zjištěních uplynulého roku a problémech, které je třeba řešit změnou zákona. Věří, že se jejími doporučeními bude Poslanecká sněmovna i vláda zabývat. Doporučuje změnu deseti zákonů.
Souhrnná zpráva veřejného ochránce práv za rok 2013 je poněkud výjimečná. Její obsah totiž spoluutvářeli dva ochránci a dva jejich zástupci. Závěry a stanoviska je třeba připsat dnes již bývalému ochránci Pavlu Varvařovskému, který na svou funkci rezignoval v prosinci 2013, a jeho zástupcům Jitce Seitlové, jejíž funkční období uplynulo v dubnu 2013, a Stanislavu Křečkovi, který se v dubnu 2013 funkce ujal. Do finální podoby zprávy a především do formulace legislativních doporučení pak zasáhla i nová veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová, která zprávu Poslanecké sněmovně předložila.
Nejdůležitější část zprávy tvoří doporučení, u nichž ochránkyně předpokládá, že se jimi Poslanecká sněmovna bude zabývat a uloží vládě přípravu příslušných právních předpisů. Z činnosti ochránce v roce 2013 vyplynula potřeba legislativně řešit zejména těchto 10 problémů:
• Ochrana soukromí zaměstnanců: je třeba novelizovat zákon o inspekci práce tak, aby byl doplněn nový správní delikt a přestupek na úseku ochrany soukromí zaměstnanců v případě neoprávněného monitoringu zaměstnanců.
• Postavení osob provozujících malé fotovoltaické elektrárny: je třeba upravit zákony tak, aby provozovatelé malých výroben elektřiny měli nárok na podporu v nezaměstnanosti a aby se pro účely dávek posuzoval jejich skutečný příjem z provozu výrobny. Dnes nemají provozovatelé sebemenších fotovoltaických elektráren, ani když jsou nezaměstnaní, nárok na podporu ani na dávky.
• Průzkumné hydrogeologické vrty: smyslem je chránit práva vlastníků již existujících studní před ztrátou vody v důsledku provedení průzkumného vrtu v sousedství.
• Vydávání rozhodnutí v případě částečného vyhovění žádosti o dávku pomoci v hmotné nouzi: zákon o pomoci v hmotné nouzi by měl být novelizován tak, aby měl Úřad práce ČR povinnost vydávat rozhodnutí nejen v případě nepřiznání dávky, ale i tehdy, kdy žádosti vyhoví pouze částečně. Žadatel v tuto chvíli nemá možnost zjistit, jak úřad jeho žádost posuzoval, co bylo důvodem pouze částečného vyhovění.
• Nahlížení kolizního opatrovníka do správního spisu: kolizní opatrovníci ustanovení soudem v řízeních o věcech nezletilých, mají dítěti zajistit kvalifikovanou a efektivní ochranu jeho práv. Orgány sociálně-právní ochrany dětí jim však s ohledem na stávající právní úpravu neumožňují nahlížet do spisové dokumentace. Kolizní opatrovník je pak u soudu v nerovném postavení oproti dalším účastníkům řízení.
• Nedostatky právní úpravy výkonu rozhodnutí (exekuce): ochránce usiluje o zařazení výluhových příspěvků mezi příjmy postihované srážkami, o postižení jednorázově vyplaceného odstupného srážkami za příslušný počet měsíců, o úpravu postižení jiných příjmů osob ve výkonu trestu odnětí svobody a rovněž o ochranu nepostižitelných příjmů, kdy v praxi stále přetrvává plné postižení příjmů, u nichž zákon exekuci vylučuje nebo připouští pouze srážky, jestliže jsou tyto prostředky zaslány na bankovní účet.
• Doplnění zdravotního postižení jako diskriminačního důvodu do zákona o služebním poměru a zákona o vojácích z povolání: stát jako zaměstnavatel může v současné době ukončit služební poměr se zaměstnancem z důvodu zdravotní nezpůsobilosti, aniž by prokazoval, zda jde o skutečnou překážku výkonu dané profese.
• Přesun důkazního břemene ve sporech o diskriminaci: oběti diskriminace v současné době nemají před soudem stejná procesní práva. Ne u všech zákonem jmenovaných diskriminačních důvodů totiž dochází k přesunu důkazního břemene. Oběti diskriminace např. z důvodu věku, zdravotního postižení či sexuální orientace tak mají složitější důkazní situaci a odrazuje je to od domáhání se svých práv u soudu.
• Veřejná žaloba (actio popularis) v antidiskriminačním zákoně: antidiskriminační zákon by měl umožňovat podání veřejné žaloby v případě, kdy diskriminace není pouze individuální, ale jde o celospolečenský problém. Právo podat takovou žalobu by měly mít některé nevládní organizace a veřejný ochránce práv.
• Přeřazování odsouzených: procesní postup při zařazování a přeřazování odsouzených do jednotlivých typů věznic by měl být upraven zákonem, stejně jako možnost opravného prostředku, kterým by bylo možné takové zařazení napadnout.